Děvče a svět
Žila jednou jedna holčička a ta holčička hrozně ráda pomáhala lidem. Když někdo nevěděl kudy kam, ona mu ukázala tu správnou cestu. Byla krásná a plná optimismu. Byla tak naivní. Ale, dětská naivita někdy pomůže proti všem bolestem světa. Naivita je ten nejsilnější lék. Když člověk neví, co ho čeká, je to kolikrát lepší. Když neví do čeho jde, snáz všechno udělá. To děvče plné radosti ze života pomáhalo svému okolí jak jen mohlo a doufalo, že až ono bude v úzkých, ostatní mu také pomůžou. Nestalo se tak. Když děvčátko potřebovalo pomoct, okolní lidé, jako by neslyšeli. Jako by neviděli. Prostě ji ignorovali. Jak moc se v nich zklamala. Ale ona to nevzdávala. Vstala, otřásla se a šla dál. Dál pomáhala lidem a doufala. Doufala v to, že jednou se najde člověk, který se k ní ani v té nejčernější hodince neotočí zády. Doufala v dobro na tomto světě. V dobro, které nepřicházelo. Bohužel. Ale ona to zkoušela stále dokola. Až jednou jí došly síly. Už dál prostě nemohla. Všechny kolem sebe naplňovala energií a potěšením. Ale jí všichni akorát přehlíželi. Najednou cítila, jak padá do prázdna. Padá a padá. Neví už jak dlouho padala, ale bála se nárazu. Jenže ten dlouho očekávaný náraz ne a ne přijít. Najednou zjistila, že už nepadá. Že leží. Ale kde? V nebi. Mezi spoustou andělů, kteří jsou tak hodní. Stejně hodní, jako byla ona, než jí okolní svět plný zla a přetvářek vzal všechnu naději. Vzal jí život, který měla tak ráda. Život plný lásky, jenž rozdávala všude okolo. Lásky, kterou jí nikdo neoplácel. Už nemohla žít mezi tak chladnými tvářemi. Její duše již musela opustit tělo a vydat se na dlouhou pouť, která ji ještě čekala. Její duše odešla a mezi anděly došla klidu, došla lásky, došla porozumění, po kterém tolik toužila.
Komentáře
Přehled komentářů
Když jsem si to četl, skoro jsem plakal. Tak jak jsi to popsala žila a umřela Ivanka. Ale není to dobře, není to správné a není to ta cesta jak se vyrovnat s tím že cítíš kolem sebe málo lásky. Je chyba hledat lásku. Musíš hledat lidi, kteří jsou schopni lásku nejen přijímat ale i dávat. Hledej ty správné lidi a oni ti dají lásku. Ta neexistuje sama o sobě. Nekdo ji musí mít v sobě aby ji někomu mohl dát. Jinak to nejde. Ivanka poznala špatné lidi a myslela si že ji dají lásku. Nedali, vycucali z ní všechnu sílu žít a milovat a pak ji odkopli. A ona ztratil sílu s tím bojovat a když začala znovu milovat, byla přesvědčená že o tu lásku zase příjde a proto nebojovala o svůj život a nenechala nikoho aby bojoval za ní a s ní. Nevěřila, že někdo jiný než ona cítí to, čemu se říká láska. Já jsem si to vůbec neuvědomil, že má tohle trápení a že tak strašně potřebuje pomoc i když se té pomoci brání. A tak jsme všechno ztratili. Já jí a lásku. A ona, ona všechno.
A nevěř na nebe a anděly. Pokud nějací jsou, bude to krásné překvapení s kterým ale moc nepočítej
Ono to tak není
(Míra, 2. 3. 2008 19:12)